SK-EKO na facebooku     603 468 105
   sk@skeko.cz

2. díl Informačního seriálu

3.9.2015

Hliník – lat. Aluminium, označení Al – je třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi. Je to kov vyznačující se malou hustotou, výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, kujností, tažností a odolností vůči korozi. Pro tyto své vlastnosti našel uplatnění i v domácnostech a v potravinářském průmyslu jako vhodný obalový materiál. 

Co lze recyklovat a co už ne?

Hliník, který je možné třídit - alobal, plechovky od piva, nápojů, obaly od deodorantů a holících pěn, víčka zavařovacích sklenic, nádobí z hliníku, víčka od jogurtů a ALU konstrukce - např. stany, lehátka.

Hliník, který nejde dále zpracovat - obaly od žvýkaček a másla, nápojové kartony, vnitřní obaly od cigaret, hliník z elektrotechnických přístrojů, folie spojené s papírem a plastem, nádoby kombinované se železem, obaly od mléka, plechovky od barev a jinak znečištěné chemickými látkami.

A jak hliníkový obal bezpečně poznáme?

Že je obal hliníkový poznáme podle symbolu tří šipek a uvnitř číslo 41 či pod šipkami označení ALU. K odlišení, zda je obal opravdu hliníkový, můžeme použít magnetku, kterou máme připevněny vzkazy na ledničce. Magnetka odliší, zda je obal z železného kovu (magnetismus působí) či z hliníku (magnetismus se neuplatní). Také ne všechno, co se hliníkově třpytí, je možné sbírat: pokud při zmáčknutí obalu, který je hliníkově stříbrný, se po uvolnění obal opět vrátí do svého původního tvaru, je v něm zastoupení hliníku tak malé, že není možné tento obal dále zpracovávat (např. obaly od kávy). Pro zpracovatele je také cenné, pokud obal očistíte od zbytku potravin i papírových nálepek.

Jaké jsou možnosti zpracování tenkostěnného hliníku?

Hliník je na tom v oblasti recyklace ještě lépe než železo. Pro výrobu nového hliníku je třeba vytříděný kov prakticky jen přetavit. Tento proces je šetrnější než energeticky náročná výroba hliníku z bauxitu, a to o celých 95 %. I hliník se dá recyklovat donekonečna. Tři čtvrtiny hliníku vyrobeného v USA od roku 1888 jsou dodnes stále v oběhu. Tento způsob výroby však s sebou nese úskalí: při tavení mnohou vznikat – v kombinaci s barevnými potisky – sloučeniny dioxinů, látky, které jsou zdraví člověka velmi nebezpečné.

Další z možností zpracování je drcení, zbavování laků a barev a výroba hliníkového prášku a granulí. Tento polotovar se pak uplatní jako redukční činidlo při výrobě oceli.

 

Tolik informací k surovině zvané Hliník. Za měsíc se budeme těšit na Vaši přízeň u třetího dílu.

 

Tým SK-EKO.